„Na mamuta“…,

tak zněla hláška jedné reklamy, která je pro tento report vlastně dosti výstižná. (https://www.youtube.com/watch?v=ZplnfiUfrYI)

Abych vše, ale uvedl na pravou míru, tak v prosluněné jarní sobotě 25. 5. 2019 se konal již 19. ročník silničního cyklomaratonu „MAMUT TOUR“, tak proč nevyužít krásného počasí a pořádné výzvy. Na výběr byly 3 trasy  A = 220km, převýšení 3750m; B = 143km, převýšení 2458m; C = 80km, převýšení 939m. Jelikož se závod jede za běžného silničního provozu v režimu tzv. „zvláštního užívání na pozemní komunikaci“, kdy hlavní peloton maratonu jede pod ochranou tzv. „plovoucí uzávěry“ v délce cca 20 minut. Na začátku této plovoucí uzávěry jede označené zaváděcí auto a na konci plovoucí uzávěry jede označená motospojka. Doprovod celého pelotonu zajišťují motospojky, které pomáhají uzavírat s předstihem křižovatky a regulují dopravu. Na vytypovaných, či nepřehledných křižovatkách jsou regulovčíci, kteří usměrňují dopravu. V případě, kdy závodník propadne za plovoucí uzávěru, tak již musí dodržovat pravidla silničního provozu, ale na některých křižovatkách ještě stále zůstávají regulovčíci.  Tolik k technicko organizačnímu zabezpečení, kdyby to chtěl někdo příští rok zkusit, tak ať ví, co ho čeká.

Takže já jsem se rozhodl pro nejkratší silniční trasu (C = 80km, převýšení 939m), která startovala v 8:30. Tuto trasu si nakonec zvolilo 179 cyklistů a 1 koloběžkář (jediný v celém pelotonu). Na startovní čáře byli k vidění více či méně profesionální cyklistické týmy, nadšení amatéři, zkušení senioři, mladí dravci,… Po startovním výstřelu se dala celá masa 180 závodníků do pohybu… No dala, chvíli jsem počkal, než si cyklisti zacvakají tretry do pedálu a aspoň se nějak pohneme, ale rozjelo se to. Na úvod na všechny čekala 3 km rovinka, kde se dalo předpokládat formování jednotlivých skupinek podle výkonosti. Zde jsem čekal, že mě naprosto všichni předjedou a já už pak jen budu tak maximálně předjíždět cyklisty s defektem, ale kupodivu nezůstal jsem úplně poslední. Po zhruba prvních 8 km následovalo prudší stoupání, které peloton jednoznačně roztrhalo. Já když jsem tudy projížděl, tak u silnice bylo pár místních fanoušků, kteří čekali na jezdce, kteří jeli hlavní trasy A a B. Jak jsem zmínil na vrcholku pár fanoušků, ale jen čekali a znuděně se dívali. Pod kopcem mě pár regulovčíků aspoň povzbuzovalo, ale nahoře nic, tak jsem fanoušky okřikl: „Ale fandíme!“ a hned se jelo lépe, když spustili: „Do toho, do toho.“. 

Trasy A a B měli zhruba prvních 20 -25 km společných, ale start měli cyklisti A a B až 10 minut po mě, tak jsem čekal, kdy mě pohltí i tento peloton, což se jim podařilo až ve stoupání do Hlinska na 17 km. Od této chvíle jsem jel v podstatě klasický kochací výlet v rychlejším tempu. Už jen abych byl na té občerstvovačce a do cíle dojel dřív než první cyklista, co jede trasu 220 a já to celé dal pod 4 hodiny. Takové nějaké cíle a myšlenky se mi honily hlavou celou cestu. Na 51. km v Prusinovicích na občerstvovačce jsem do sebe hodil půlku banánu, 2 špetky soli, ionťák, dolil si vodu do bidonu a vyrazil vstříc posledním kopečkům.

Do cíle jsem nakonec dorazil, dle časomíry za 3:19:56 a dokonce ještě před prvním cyklistou z trasy B. Takže s výsledkem jsem byl spokojený, pak jsem si zkontroloval garminy a ty mi dokonce hlásily průměrku 24,2 km/h, což mě dost překvapilo a utvrdilo, že jsem opravdu podal pěkný výkon a potvrdila se, tak slova jednoho z předjíždějících cyklistů: „TVL, tak ty si jinej pán.“. Doma jsem si zkontroloval výsledkovou listinu, kdy podle ní dojelo všech 180 závodníků a já skončil na 174. místě se ztrátou 1:17:04,57 na vítěze trasy C.

Tak třeba příští rok, pokud vyjde čas, tak opět na startovní čáře. 3,4…

Trhni si nohou Kolbi

Záznam trasy: https://www.strava.com/activities/2395439268

Foto z cílové rovinky a čirá radost, že už to mám za sebou.

Výškový profil trasy C