Příměstský tábor aneb příběh koloběžek

Jsme sportovní tým a není nám jedno, že naše děti se neustále méně hýbou!

Naše motto je: „Přivést děti a mládež ke sportu. To je náš úkol, myslíme si, že celospolečenský.“

Na konec školního roku 2017/2018 jsme pořádali pro ostravské školy druhý ročník soutěží Koloběžky do škol Ostrava.

Závodění v netradičních disciplínách sklidilo nebývale pozitivní ohlas. Úžasná zpětná vazba dětí je motorem pro pořádání dalších ročníků. Potvrzujeme si, že to má smysl!

Asi měsíc po ukončení Koloběžky do škol Ostrava nám přišel milý email paní ředitelky Mgr. Martiny Paličkové ze Základní školy  Aviatiků v Ostravě – Hrabůvce.   Pokračovat ve čtení „Příměstský tábor aneb příběh koloběžek“

ZLATÁ KOLOBĚŽKA 2018 – MČR PLZEŇ

22.6. jsme společně já a Péťa naložily auto a vyrazily po vlastní ose směr Plzeň – MČR v koloběhu.

Na cestu jsme se vydaly celkem brzo, jelikož ještě ten den nás čekal závod, a to kritérium na 7,7 km. Fajn, takže se rychle ubytovat, rozkoukat a hledat místo, kde se bude vše dít.

Vyrážíme z hotelu, jedeme podle GPS a ejhle hned nás to zavedlo někam jinam, dobrý, to se stává … nastavujeme znovu adresu a jedem, očekáváme cedulky (jak jsme z jiných závodů zvyklé 😊 ) MČR V KOLOBĚHU „tudy“ nebo aspoň něco podobného, cedule byla, avšak jen o prodeji brambor za 30,-😊 Ale vidíme modré dresy našeho skvělého týmu Bokolobka a přichází trochu úleva, jo, je to tady. Informace dostáváme ihned v podání našeho nejen team leadera Šárky, což je opravdu super!

Pokračovat ve čtení „ZLATÁ KOLOBĚŽKA 2018 – MČR PLZEŇ“

OTROKOVICKÝ IN-LINE POHÁR 2018

V rámci Otrokovického in-line poháru 12. 5. 2018  se jely i koloběžky.

Zapojili jsme se do obou disciplín. Podmínky nebyly nijak lehké – fest pršelo.
Nikolka Bůžková se poprala s koloběžkou statečně, i když jela na stroji, který spíše brzdil než jel. Na 500 m dojela třetí s časem 1:57:58. Patrik Bůžek bojoval se svým sokem z bruslí (jinak kámošem), vybojoval druhé místo na 1000 m v čase 2:47:71. No a mě byla sebrána silnička neteří ( jela se mnou v kategorii), takže jsem jela na své terénní Potvoře. Pokračovat ve čtení „OTROKOVICKÝ IN-LINE POHÁR 2018“

Žně v červnu? Mistrovství ČR 2018 v koloběhu anebo Mistrovství republiky? Aneb Zlatá koloběžka a rovněž 3. kolo Rollo ligy.

Tj co?  Hold malý sport, ale velký srdcem a taky názvy akcí J. Letos začalo léto poměrně brzo a proto se nemůžeme divit, že se vše poněkud posouvá i ty žně. Alespoň žně medailové v podání ženského osazenstva Bokolobka týmu Ostrava.

Nejpočetnější výprava v historii Bokolobka týmu Ostrava vzala Plzeň útokem, asi proto, že to máme podstatně blíže než závodníci z Plzně či Prahy k nám na severovýchod. A tak tým ve složení Šárka, Moňule (má to v občance), Kačka, Peťka, Kikina a taky Venca, Jirka, Aleš, Přemek, Pavel, Pepe, Onďa, Péťa a naše podpora Mary musel přežít 3 velmi náročné dny s koloběžkami.

Pokračovat ve čtení „Žně v červnu? Mistrovství ČR 2018 v koloběhu anebo Mistrovství republiky? Aneb Zlatá koloběžka a rovněž 3. kolo Rollo ligy.“

KOLOBĚŽKA CUP 2018

Časně ráno v sobotu 9. 6. 2018  jsme vyrazili z Hrabovské základny v MIBO a MÜFRA cars. Den sliboval parno a možné bouřky.

Po klasické kafíčkové pauze jsme dorazili do Prahy, kde jsme si zopakovali čtení z mapy, podotýkám velmi úspěšně, a dorazili na Vítkov, kde už to žilo.

Složili jsme si své závodní stroje, a protože zbýval ještě nějaký čas, šli jsme si projet trasu. Já, jakožto úplný nováček jsem všechny informace a rady nasávala a kupodivu necítila žádnou nervozitu. Po shlédnutí trasy na Facebooku jsem se obávala, že bude chodník příliš úzký, budou tam náhodní chodci, lavičky, které budou příliš zasahovat do trasy, ale ukázalo se, že toto problém nebude. Lavičky se daly v pohodě objet. Problém byly patníky přes cestu, takže někteří závodníci museli volit jiná, než karbonová kola. Chuťovka pro mě byla levotočivá zatáčka do průjezdu, prudké klesání a následné stoupání, kde to dost vynášelo. Pak následovala cesta kolem pomníku vojevůdce a hurá do druhého kola.

Pokračovat ve čtení „KOLOBĚŽKA CUP 2018“

Report Račice – tak trošku jiný závod Kickfest, 1. Kolo EuroCupu a 2. Kolo Rollo ligy a kdovíco ještě…

V letošním roce to byl tak trošku jiný závod. Někteří k němu přistupovali se smíšenými pocity, jiní se těšili a další vzhlíželi s obavami, jak to vůbec půjde zajet, když je venku až moc krásně… Mibocar, Veterán Bondcar a Koláčekcar přivezly namakané posádky do rozpáleného inferna…

Trať oproti loňskému roku dovybavena kratinkou technickou pasáží v podobě tří zatáček navíc a krátkým stoupáním do 5 m, vyeliminovala, v mužích, teho namakaného holanďana (letos jen bronz), u holek to holanďankám nedělalo problém…

Pokračovat ve čtení „Report Račice – tak trošku jiný závod Kickfest, 1. Kolo EuroCupu a 2. Kolo Rollo ligy a kdovíco ještě…“

1 Kolo Rollo ligy Velké Poříčí

V sobotu 12.5.2018 po dlouhém zimním přešlapování vypukl letošní první závod již 50. ročníku  Rollo ligy, nejstarší koloběžkové soutěže na světě. Pro mě, jakožto nováčka v této elitní společnosti byl celý víkend hlavně školící. Dlouhá cesta z Ostravy do Velkého Poříčí byla za diskuze s kolegy pestrá a tak jsme dojeli z poměrně zamračeného Ostravského rána na slunné náměstí Velkého Poříčí v pohodě a v dobrém rozpoložení. Tak co, rychle postavit koloběžky a já po tom, co jsem zahlédl  pár projíždějících kolegů na zavodních strojích nemusel přemýšlet, jestli ty blatníky opravdu sundat. Prezence proběhla bez větších průtahů, makovému kolači většina z nás neodolala už vzápětí. Před startem ještě vyšel čas na treningové projetí trati, nervozita začala stoupat.

Pokračovat ve čtení „1 Kolo Rollo ligy Velké Poříčí“

Porubajk 2018

V sobotu 21.4.2018 se v Ostravě konal už 11. ročník MTB závodů Porubajk. Závodilo se na kratší trati v délce 38km a na delší 68km dlouhé trati. Letos pořadatelům počasí přálo, vykouzlilo letní teploty a sluníčko, které přitáhlo spoustu závodníků a diváků. Na startu 68km trati jsem se sešel s oddílovým kolegou Víťou Drlíčkem a dalším koloběžkářem Rostislavem Fojtíkem.

První kilometry vedoucí po asfaltu jsou ve znamení zběsilé jízdy bikerů s bojem o co nejlepší pozici. Pro nás koloběžkáře to znamenalo nenechat se strhnout a zatavit se, protože následuje pro mnoho bikerů výjezd a pro nás výšlap na sjezdovku Skalka. Pak už následuje různorodý terén, kde lesní pěšiny a singletraily střídají asfaltové cesty. Je až neuvěřitelné, jaký terén se dá v blízkém okolí Ostravy najít.. Sjížděli jsme kopce s takový sklonem, že nebyl problém při prudším zabrzdění přepadnout přes řidítka a samozřejmě, co sjedete dolů, musíte taky vyšlapat nahoru. Nejde tedy o klasický koloběh.. Trať byla technicky náročná plná kořenů, kamenů, štěrku, nepředvídatelných nerovností, takže „podvozek“ koloběžky dostával pořádně zabrat.

Ostatně zabrat nám dalo i zmiňované tropické počasí, protože kladlo mnohem větší nároky na hydrataci a k přehřátí organismu nebylo daleko. Závodník by měl mít i odhad na příjem potřebných kalorií. Na cestě sice jsou 2 občerstvovací stanice, ale ty jsou od sebe dost vzdálené a jet zbytek trasy na dva gely a jedno magnesium se fakt nedá, takže jsem byl ztrestán „hlaďákem“ jak prase a úseky, které se dají vyjet na koloběžce jsem šel pěšky a snažil se přitom roztáhnout slepené žaludeční stěny.

Před závodem se mě Víťa ptal, jestli je trať dobře značená, sebejistě jsem odpověděl, že není problém a málokdy se stane, že by byl na trati sám. Co čert nechtěl, samozřejmě jsem sjel z trasy a užil si hóóódně dlouhý sjezd po louce. Až když jsem se brodil dole močůvkou mi došlo, že tady asi přede mnou nikdo nejel..Výsledkem byla minimálně 10-ti minutová ztráta a přiznávám, že jsem byl tlačením koloběžky, hlaďákem a přehřátím tak demoralizovaný, že jsem uvažoval o potupném ukončení závodu..Asi jsem nezmínil, že jsem měl i nový, neodzkoušený košík na bidon a teprve před startem jsem zjistil, že bidon z něj jaksi nejde vytáhnout. Myslím, že jsem pobavil hodně bikerů, protože kvůli jednomu loknutí jsem většinou musel zastavit, stoupnout si na stupátko a oběma rukama rvát láhev z košíku..

Na druhou stranu, bikeři, se kterými jsem jel, jsou přátelsky naladění a tak jsme se hecovali a povzbuzovali navzájem. Největší odměnou v cíli bylo, když za mnou přišel jeden biker a říká: „ Víš, já už uvažoval, že to vzdám,ale když jsem tě viděl, jakou rychlostí sjíždíš kopce a soupeříš s námi, tak jsem se hecnul a dojel až do konce. Díky.“

No a jak naše spanilá jízda dopadla? Já skončil celkově 279. v čase 4hod 2min ( zhoršení oproti roku 2016 o 17min 🙁 ), Víťa byl 291. v čase 4hod 11min a koloběžkář Rostislav Fojtík ( ročník 1964!) dojel 297. v čase 4hod 15min. Tak příští rok znovu a v lepším čase, protože rezervy jsou veliké.

Aleš

Pardubický report z klávesnice Pavla Wernera

Druhý závod v seriálu českého koloběžkového poháru se konal v Pardubicích, jako součást Vinařského půlmaratonu. Vzhledem k uzavírkám byli pořadatele nuceni trochu pozměnit trať závodu, samozřejmě při zachování délky. Trať v Pardubicích je velmi rychlá. Protože vede středem města, je také technicky náročná. Hladký povrch střídají kostky v historickém centru. Část trati vede též přes sídliště, kde není nouze o retardéry různých výšek a délek. Za zmínku stojí také malé převýšení 7metrů na okruh, otevřená větrná prostranství nebo 2 kruhové objezdy. Na start se letos postavilo 166 ze 175 registrovaných koloběžců. Tato rekordní účast ukazuje ne strmě vzrůstající oblibu závodů, které jsou součástí větších běžeckých podniků. Atraktivní uzavřená trať, početné obecenstvo, vynikající sociální a technické zázemí nebo atraktivní ceny jsou jen malým výčtem benefitů, které takový podnik nabízí. Náš tým bodoval hned na několika frontách. Předně se podařilo zajistit nové dresy, takže všech 12 jezdců vyrazilo v týmových barvách. Bokolobka tým Ostrava byl jedním z nejvíce zastoupených týmu ve startovním poli. Jarda Müller, který přijel podpořit své kamarády, patřil též k nejhlasitějším fanoušků celého závodu.

Vzhledem k úzkému startovnímu prostoru většina týmu startovala ze zadních pozic, odhadem kolem 80. místa. Pracně jsme se prokousávali dopředu ve složení Pavel Werner, Ondra Müller a Víťa Drlíček. Na trati se startovní pole brzy roztáhlo. Dojíždění skupin se tak stalo velice náročným. Pokud někdo zůstal osamocený na trati, stálo ho to mnoho sil.

Ondra Koláček jako nejlepší z týmu dojel celkově 37. v čase 48:14s, pouhé 4 minuty za prvním závodníkem, průměrnou rychlostí 26.24 km/h, následovaný Pavlem Wernerem /44.místo, 50.36s, 25 km/h/ a Honzou Fuchsem /45.místo, 50.38s/, se kterým spolupracovali velkou část závodu a podařilo se jim dojet skupinu šesti závodníků před nimi. V závěrečném sprintu této skupiny osmi závodníků oba přesprintoval jen Kuba Bostl. V cíli pak následovali Ondra Müller, Víťa Drlíček, Honza Bordovský a Radim Vaňko. V ženách byla v pomyslné týmové soutěži první Monča Francová /90. místo, 55.41s, 22.73km/h/, následovaná Jiřinou Klímovou /99.místo, 56.04s, 22.58 km/h/ a novou posilou týmu v kategorii žen Anetou Ochránkovou /114.místo, 59:28s. Obrovský výkon na trati předvedl mladý Péťa Libscher, který ve věku 13 let absolvoval celou trat s fantastickým časem 1:01:11s, s průměrnou rychlostí 21 km/h a skončil na celkovém 123. místě. Skvělým úspěchem je zároveň čas Zdeňky Libscherové, která trať dokončila v čase 1:09:44s.

Mrzela jen absence Přemka Švajdy a Šárky, kteří se stále potýkají s následky vleklé nemoci.

V Pardubicích se potvrdila celková výborná pozitivní nálada celého týmu. Ve startovním poli bylo hodně pádů. Největší výhrou nám bylo, že nedošlo ke zraněním a všichni dojeli do cíle bez technických problémů.

Pavel W.

I. kolo – Štafetová míle 2018

Tak, odstartoval již 3. ročník našeho originálního seriálu závodů s názvem
ŠTAFETOVÁ MÍLE „O POHÁR OBCE HRABOVÁ“.

Za ideálně vyhlížejícího počasí se na trať 6x 1609m vydalo 27 štafetových dvojic.

O zahájení a tradiční úvod se postaral pan farář Jan Larisch požehnáním závodu.

Téměř bezvětrných, krásných 17 stupňů slibovalo výborné časy a nebylo tomu jinak.

Uvítali jsme zde nejen naše známé milé tváře, ale i několik nových dvojic.
V „nasypané“ běžecké termínovce si našli čas zejména mladí. Mladí myšleno duchem zejména u dvojice Veteráni, jejichž společný věk činil úctyhodných 145 let.

Ihned po startu se utvořila silná asi šestičlenná skupina, kde se přelévalo pořadí a závod tak nabýval na dramatičnosti. V průběhu závodu se vytvořila přátelská atmosféra, kterou doprovázelo povzbuzování, napětí a úsměvy, ale i vyčerpání :). Zkrátka vládly zde emoce, a tak to má být.

Jak to všechno dopadlo se dozvíte na:                              VÝSLEDKY
Super profi fotografie manželů Hromádkových:          ZDE

Poděkování patří všem zúčastněným závodníkům, organizátorům, divákům a fotografům.

S přáním pěkného počasí a hojné účasti s krásnými výkony nashledanou na
Štafetová míle 2018, druhý závod dne 16.5. 2018 v 17:00hod.

 

Za organizátory Bokolobka tým Ostrava
Jiří Waldhauser