Pardubický report z klávesnice Pavla Wernera

Druhý závod v seriálu českého koloběžkového poháru se konal v Pardubicích, jako součást Vinařského půlmaratonu. Vzhledem k uzavírkám byli pořadatele nuceni trochu pozměnit trať závodu, samozřejmě při zachování délky. Trať v Pardubicích je velmi rychlá. Protože vede středem města, je také technicky náročná. Hladký povrch střídají kostky v historickém centru. Část trati vede též přes sídliště, kde není nouze o retardéry různých výšek a délek. Za zmínku stojí také malé převýšení 7metrů na okruh, otevřená větrná prostranství nebo 2 kruhové objezdy. Na start se letos postavilo 166 ze 175 registrovaných koloběžců. Tato rekordní účast ukazuje ne strmě vzrůstající oblibu závodů, které jsou součástí větších běžeckých podniků. Atraktivní uzavřená trať, početné obecenstvo, vynikající sociální a technické zázemí nebo atraktivní ceny jsou jen malým výčtem benefitů, které takový podnik nabízí. Náš tým bodoval hned na několika frontách. Předně se podařilo zajistit nové dresy, takže všech 12 jezdců vyrazilo v týmových barvách. Bokolobka tým Ostrava byl jedním z nejvíce zastoupených týmu ve startovním poli. Jarda Müller, který přijel podpořit své kamarády, patřil též k nejhlasitějším fanoušků celého závodu.

Vzhledem k úzkému startovnímu prostoru většina týmu startovala ze zadních pozic, odhadem kolem 80. místa. Pracně jsme se prokousávali dopředu ve složení Pavel Werner, Ondra Müller a Víťa Drlíček. Na trati se startovní pole brzy roztáhlo. Dojíždění skupin se tak stalo velice náročným. Pokud někdo zůstal osamocený na trati, stálo ho to mnoho sil.

Ondra Koláček jako nejlepší z týmu dojel celkově 37. v čase 48:14s, pouhé 4 minuty za prvním závodníkem, průměrnou rychlostí 26.24 km/h, následovaný Pavlem Wernerem /44.místo, 50.36s, 25 km/h/ a Honzou Fuchsem /45.místo, 50.38s/, se kterým spolupracovali velkou část závodu a podařilo se jim dojet skupinu šesti závodníků před nimi. V závěrečném sprintu této skupiny osmi závodníků oba přesprintoval jen Kuba Bostl. V cíli pak následovali Ondra Müller, Víťa Drlíček, Honza Bordovský a Radim Vaňko. V ženách byla v pomyslné týmové soutěži první Monča Francová /90. místo, 55.41s, 22.73km/h/, následovaná Jiřinou Klímovou /99.místo, 56.04s, 22.58 km/h/ a novou posilou týmu v kategorii žen Anetou Ochránkovou /114.místo, 59:28s. Obrovský výkon na trati předvedl mladý Péťa Libscher, který ve věku 13 let absolvoval celou trat s fantastickým časem 1:01:11s, s průměrnou rychlostí 21 km/h a skončil na celkovém 123. místě. Skvělým úspěchem je zároveň čas Zdeňky Libscherové, která trať dokončila v čase 1:09:44s.

Mrzela jen absence Přemka Švajdy a Šárky, kteří se stále potýkají s následky vleklé nemoci.

V Pardubicích se potvrdila celková výborná pozitivní nálada celého týmu. Ve startovním poli bylo hodně pádů. Největší výhrou nám bylo, že nedošlo ke zraněním a všichni dojeli do cíle bez technických problémů.

Pavel W.

MASARYK RUN 2018

V prvním dubnovém víkendu proběhl první ostrý závodní test BoKolobka týmu Ostrava.

Brněnský automotodrom nabízí výborné zázemí, velmi širokou trať, technický sjezd i závěrečnou chuťovku v podobě stoupání o délce 1km. Letos to vše ještě umocnil velmi silný nárazový vítr /60km/h/. Vzhledem k časové vytíženosti a probíhající rekonvalescenci se nemohli účastnit jezdci Přemek Švajda a Ondra Koláček. Rovněž nepřijel ani Pepe, který je nejen 🙂 s koloběžkou v zahraničí.

Všichni ostatní, 16 členů, z toho 2 děti, se na trať vrhli s odhodláním. Letos vlivem silného protivětru žádné časové rekordy nepadly. Kristina Fryzová obhájila loňské prvenství mezi ženami a celkově se umístila na fantastickém 16. místě i mezi muži. Třetí ve své kategorii B a celkově 89. skončila Jiřinka Klímová. Další členky našeho týmu – Moňule Francová dojela ve své kategorii B na 4.místě, celkově 93., Zdeňka Libscherová v kategorii B na 15 místě., celkově 203. A naše grafička Lucka Baroňová v kategorii A čtyřicátá první. A tak se bála, že bude poslední….Nebyla – Super Lůco!!

Honza Fuchs, náš nový člen, dojel jako nejlepší z našich mužů v kategorii 22. a mile nás překvapil. Pavel Werner 27. v kategorii A, celkově 42., oplatil loňskou porážku Ondřeji Müllerovi, který dojel o 3 vteřiny později a umístil se v kategorii A na 28. místě, celkově 43. 16. místo v kat. B, celkově 51. obsadil se svou krosovou koloběžkou Víťa Drlíček, 37. v kat. A, celkově 58. dokopal svou novou GS-ku Honza Bordovský. Neúnavný Jiřík Novotný si vyjel v kategorii B 26. místo, celkově 85. S úsměvem na rtu a konstatováním, že se musí zlepšit, dojel v kat. A na 59. místě Ráďa Vaňko, celkově 114. Na 63. místě ve své kategorii A a na těžké, superkrosové koloběžce s nášlapem snad 20 cm….,se vůbec divím, že dojel, Vašek Boža (celk. 124.) A nesmírně si cením s jakou houževnatostí se s tratí utkal Pavel Kodrla. Kdo ho znáte, víte o čem píši. Ujel ji i s tím odporným stoupáním a umístil se ve své kat. B na 89.celkově na 233. místě.

A samozřejmě nesmím zapomenout na naše nejmladší – Petra Libschera, který obsadil ve své kategorii na 1500 m 4. místo., a jeho mladší sestru Lenku Libscherovou – piuáta, která na 400 m trati vydupala 1. místo.

Tak trochu na čumendu s foťákem v ruce se objevila nová akvizice Katka Hejnešová. No, a já, tak trochu zraněná, jsem si užívala post na >druhé straně< a pomocí megafonu hnala všechny členy do cíle.

Soudržnost, týmová spolupráce, ale i výborné výsledky obměkčily přísné oko našeho předsedy a trenéra Jirky Waldhausera. Byl to super den se super lidma.

Všem vám moc děkuji a gratuluji.
Šárka Waldhauserová

Blanenská desítka

 

                      

Tak jsme to dokázali!

Dojeli jsme všichni na místo určení. Děti i dospělí, závodníci i amatéři. A ano bylo větrno a foukaně. Přesto jsme bojovali a Šárka jako vždy skvěle, Přemek taktéž…GRATULUJI. Blahopřeji všem a díky za podporu.

Monika Klíště

 

 

 

 

 

Mezinárodní mistrovství Slovenska a zároveň 4. kolo ČKP

Dne 6. a 7. 5. 2017 se 10 členů Bokolobka týmu zúčastnilo Mezinárodního mistrovství Slovenska v koloběhu ve slovenské Myjavě. Sobotní závod byl zároveň hodnocen do ČKP a nutno říct, že to byly bodovací žně :-).
V sobotu se jela dlouhá trať. Pro kategorii „nežné“ znamenala 20km a kategorii „muži“ 30km. Profil tratě na uzavřené silnici byl dosti zvlněný, technický na sjezdy a obrátky, docela náročný, ale spravedlivý. Nedalo se moc jezdit v háku, a tak si každý to své musel oddupat solo. Umístění v kat. „muži“: 7. Ondra Koláček,8. Pepe Kvita, 14. Přemek Švajda, 17. Aleš Rozbroj, 19. Ondra Müller, 31. Vašek Boža. V kat. „nežné“: 1. Šárka Waldhauserová, 8. Monika Francová.
Nedělní časovka do vrchu k mohyle M. R. Štefánika měřila pro obě kategorie 4,5 km a opět byla velice výživná a prověřila naši vrchařskou zdatnost….. Zde, až na určité vyjímky, máme mezery… Umístění v kat. „muži“: 6. místo Ondra Koláček(ten jediný si polepšil), 9. Pepe, 14. Aleš, 18. Přemek, 19. Jirka Waldhauser, 23. Ondra Müller, 26. Vašek Boža, 31. Jarda Müller. Za „nežné“: 2. Šárka Waldhauserová, 6. Moňule Francová.

Členové výpravy u mohyly M. R. Štefánika na Bradle

 

 

 

 

 

 Ještě plní síly na startu dlouhého závodu

 

 

 

 

 

 

Tyto závody byly oslavou kulatin našeho kamaráda Mira Ilovičného, který byl zároveň „pachatelem“ toho úžasného mistrovského víkendu. Krása slovenské přírody , upřímná vstřícnost, srdečnost a pohostinnost všech organizátorů udělala z těchto koloběžkových závodů, troufám si říct za všechny, jedny z nejkrásnějších. Byly uspořádané srdíčkem, a to je pak znát a každý závodník si to moc užije. Tedy my URČITĚ!!!
Děkujeme Ivce Michálkové za krásné fotky a za obětavou, hlasitou podporu na trati.

Masaryk Run 2017 ze stupátka Jardy

Protože jsem Masaryk Run už jednou jel, a to hned první ročník, kdy jsem si chtěl na koloběžce projet nejznámější závodní okruh u nás, na kterém jeli Franta Šťastný nebo Valentino Rossi. Třetí ročník jsem jel spíše pro srovnání zda a jak se s profilem a délkou trati vyrovnám letos. Nejsem závodník, jsem spíše kochací a užívací typ, tedy hobbík. Ale trať Masarykova okruhu má své Genius loci a i takový kochací jezdec na koloběžce jako jsem já, se nechá strhnout atmosférou a vydá ze sebe vše beze zbytku.

Po startu vystřelila vpřed eskadra závodníků a zmizela v první zatáčce, já s ostatními jsme jaksi rytmicky dupali nohama o povrch trati a sunuli se vpřed. O kochání nebyla ani řeč, jen jsem se soustředil na rozložení sil a první kolo jsem projel v pohodě a kdyby závod skončil, byl bych měl celkem dobré umístění. Ale přesto, že už jsem měl zkušenost ,druhé kolo mě opět vyždímalo ze všech sil a sebevědomí. Přesto, že jsem měl jedinou ambici a to dojet do cíle a nevzdat to…( i to mě v kopci před cílovou rovinkou napadlo, protože jsem nemohl popadnout dech, brněly mi ruce a točila se mi hlava) dojel jsem do cíle a kupodivu nebyl poslední. Pro mě nevýslovná radost, že jsem to přežil, ale hlavně jsem si užíval setkání se stejnými „blázny“ co propadli koloběhu. Setkali se lidi různého věku, jeli na koloběžkách od speciálů po „samodomo“, povzbuzovali se všichni. Počtem 229 koloběžek na trati to bylo asi největší mezinárodní setkání koloběžců a já jsem rád, že jsem jejich součástí.

Jarda